Bezdomovec

Naše skutky někdy zasahují mnohem dál než vidíme a mohou ovlivnit životy jiných lidí víc, než si myslíme.

Jdu po kdyňském náměstí. Už je skoro tma. Zastavuji se před obchodem a chci vejít dovnitř. Na studených schodech vedlejšího domu sedí bezdomovec. Pod sebou má kus krabice a v ruce drží plátěnou tašku. Před ním stojí dva jeho kamarádi a baví se spolu. Lidé kteří jdou kolem zrychlí, nebo se obloukem vyhnou. Strach, nedůvěra, kdo ví.
Přijdu blíž a pozdravíme se. Známe se, to není nic neobvyklého na malém městě. Vždycky bezdomovcem nebýval. Zeptá se, jestli jdu do obchodu. Když odpovím že ano, požádá mne o kousek sýra.
Chvíli váhám. Před sebou vidím člověka v otrhaném a špinavém oblečení a zřejmě bez peněz. Ale taky vím, že je bezdomovcem tak nějak z vlastní vůle. Sám se tak rozhodl. Jeho dva kamarádi mlčí a lehce pokrčí rameny. Kývnu hlavou.
Vejdu do obchodu. Procházím mezi regály a ke svému nákupu přidám balíček tvrdého sýra navíc. Přemýšlím, jestli mu to bude stačit.
Pak vyjdu ven a podám mu co chtěl. Potichu poděkuje. Se zkroušeným a lehce provinilým pohledem si ode mne vezme balíček sýra. Snažím se tvářit jako že je to v pohodě, ať si z toho nic nedělá.
Otevře plátěnou tašku a balíček si do ní schová.
Usmívá se na své dva kamarády, z tašky vytahuje plnou petlahev vína. Řekne:  „Na zdraví“ a labužnicny se pomalu napije.
„Jo aha, tak ať slouží“, řeknu já.
Pak vytáhne ze šosu krabičku s doutníky. Jeden si vezme a zapálí. Tváří se blaženě a pomalu vypouští kouř.
Rozloučím se a jdu domů.
Jestli ho znovu potkám a on nebude mít doopravdy peníze na jídlo, může se stát, že už mu nebudu věřit. A asi se to stane.
Kolik lidí takhle asi zneužil? A kolik lidí potom když potká někoho, kdo je opravdu v nouzi, bude po zkušenosti s ním vědět svoje? Nic jim nedají a bude to jeho dílo. Přál bych mu, aby mu to někdy došlo. Aby mu vůbec všechno došlo.
Řekl bych, jako už několikrát, že naše skutky mají větší dopad, než si myslíme.